Za práci pro vlast se neplatí

RAŠÍNŮV KÁMEN....

„Za práci pro vlast se neplatí“ (A.Rašín)

Tento kout Chodska začali turisté objevovat po roce 1861, kdy byla zavedena železnice. Na doporučení přátel sem zavítal i Alois Rašín. Pobýval i v penzionu Krásnohorská na České Kubici. Zdejší okolí Rašín pravidelně navštěvoval při svém prázdninovém pobytu v České Kubici.

U tohoto stolovitého kamene, který v bývalé době byl obklopen travnatým paloukem, poblíž pramenného přítoku Bystřice, se svými přáteli a rodinou pravidelně odpočíval a svačil. „Za práci pro vlast a národ se neplatí“, vytesáno na zdejší pamětní kámen, na jeho památku. Alois Rašín byl významným politikem, ekonomem a právníkem 1. republiky. Narodil se 18.10. 1867 v Nechanicích, jako deváté dítě pekaře, zemřel 18. 2. 1923 v Praze na následky atentátu – úkladně postřelen do zad anarchistou. Za studentskou protirakouskou činnost byl odsouzen (v r. 1894 ke dvěma rokům vězení, např. za brožuru České národní právo, které si odpykal ve věznici v Plzni na Borech). V r. 1910 se ujal řízení Národních listů. V r. 1911 se stal poslancem mladočeské strany v rakouské Říšské radě (za Klatovy). Za 1. světové války stál v čele domácího odboje (v r. 1916 odsouzen za velezradu k trestu smrti, v r. 1917 rozsudek změněn na 10-letý žalář, před koncem války amnestován). V říjnu 1918 patřil mezi vedoucí osobnosti, jež vyhlásily samostatné Československo, připravoval první zákony (ústavu aj.) a zajišťoval činnost nového státu. Stal se prvním ministrem financí (1918–19, 1922–23), v r. 1919 provedl peněžní reformu, která byla základem tvrdé československé měny (odluka od rakouské inflační měny) a dobré rozpočtové politiky. Organizoval založení Národně demokratické strany, za níž byl poslancem Národního shromáždění. Napsal několik národohospodářských knih (Můj finanční plán, Finanční a hospodářská politika československá, Národní hospodářství). Rašín byl velmi pracovitým, skromným, poctivým, přímočarým, odvážným, ale i radikálním politikem. Někdy je označován za jediného opravdového politika českých zemí, cílevědomého národohospodáře a státníka, přesvědčeného demokrata a vlastence. K jeho příkladným vlastnostem patřilo nabádání k šetrnosti a pracovitosti, což je zvláště aktuální v současné době vysokého státního dluhu. Otevřeně vystupoval proti zneužívání výhod předními osobnostmi. Z jeho posledního projevu, který byl zaměřen proti těm, kteří chtěli nový stát nadměrně „dojit“, byl jeho výrok, který je vytesaný na památném kameni.

12. září roku 1899 se oženil s Karlou Janskou, dívkou z pražské vlastenecké rodiny. Jedním z jejích bratří byl Jan Janský, pozdější objevitel krevních skupin. Manželka byla Rašínovi vždy velkou oporou. Ze šťastného manželství se narodily tři děti – synové Ladislav a Miroslav a dcera Ludmila.Jeho syn Ladislav, rovněž právník, byl jedním z vůdců pokrokového hnutí (odmítal dohodu s henleinovci a přijetí mnichovského diktátu) a proto byl nacisty dlouhodobě žalářován (kde také zemřel). Alois a Ladislav Rašínovi, kteří za své vlastenecké úsilí zaplatili životy, se uznání od svého národa nedočkali. Jejich jména byla po roce 1948 vymazána z paměti.

Zdroj ČERTOVA NAUČNÁ STEZKA