Postřehy z Krymu

 

Postřehy z Krymu I

 

Národní demokracie od svého počátku podporovala kroky ruské diplomacie v napjaté atmosféře ukrajinského Majdanu. Mám pocit, že jsme s tímto postojem byli – vedle komunistů – na politické scéně jediní. Když se pak obyvatelé Krymu v referendu rozhodli pro připojení k Ruské federaci, vnímali jsme to jako správný krok. Naopak jsme odsuzovali aktivity ukrajinské junty, která se s tímto stavem nedokázala smířit a chtěla ho zvrátit i za cenu násilí. To se naštěstí nepovedlo. A čas ukazuje, jak byl návrat Krymu Rusku důležitý. Pociťují to i lidé na Krymu. Krym prosperuje a hospodářský růst se zde zvedá závratným tempem, o kterém si Západ může nechat leda jen zdát.

narodnidemokracie.cz/abb-postrehy-z-krymu-i/

 

Postřehy z Krymu II

 

Kdykoli jsem cestoval do zahraničí, cestoval jsem bez roamingu. Můj telefon tak byl v cizině hluchý, a já trochu nervózní, že nevím, co se děje a kdo mne shání. Tak jsem si tentokrát roaming zařídil a těšil se, jak si budu esemeskovat s manželkou. Ale ouha. Na letišti v Simferopolu koukám, že zde nejsou žádné sítě. Ani jedna z mých simkaret se nechytá. Mí kolegové jsou na tom stejně. Telefon máme po celou dobu pobytu hluchý.

narodnidemokracie.cz/adam-b-bartos-postrehy-z-krymu-ii/

 

Postřehy z Krymu III

 

Jen pár set metrů od našeho hotelu se nachází zajímavá stavba. Obří sanatorium ve stylu brutalismu připomínající vesmírný koráb na dlouhé noze. I dnes, po 33 letech (byl dokončen roku 1985), působí toto betonové monstrum svou nezvyklou konstrukcí a ohromnými rozměry majestátně, a to i navzdory svému špatnému technickému stavu. Dnes je to hotel Kurpaty, dříve sanatorium Družba. Stavěli ho Češi a Sověti společně v letech 1980-1985, na počest osvobození Československa Rudou armádou. Řekl mi o něm Alexandr, který si pamatuje, že se Češi na jeho stavbě podíleli, z dob své tehdejší rekreace. Ostatně, dokládá to i pamětní deska na něm upevněná.

narodnidemokracie.cz/adam-b-bartos-postrehy-z-krymu-iii/