JAK BYLO LIDSTVO VRŽENO PŘES NOC DO NEJKRUTĚJŠÍ DIKTATURY
Translater:
Jednotlivec již není oceňován a sankcionován za své činy a gesta, ale podle svého zdravotního stavu.
Dystopie, kterou si ani Orwell nedokázal představit.
Disekce na umírajícím těle západní společnosti lucidním skalpelem sociologa Shmuel Trigano pro Le Figaro.
Jakmile se uvolnění objevilo, bylo možné udělat malou vzdálenost, abychom se zamysleli nad podivným zážitkem, který jsme měli. Chtěl bych se zabývat politickým aspektem tohoto jevu. Veřejná terapie představovaná vládami zahrnovala bezprecedentní policejní a sledovací zařízení.
Chtěl bych se na ně dívat zvnějšku, objektivně, bez profylaktického záměru, který je oživuje a kterému každý (nebo téměř) rozumí. Během tohoto období byl zřízen nový typ energetického systému. Nevztahuje se na zboží nebo služby, ale na samotný stav existence, těla jednotlivců, kteří, protože byli nemocní (nebo mohli být), byli zbaveni svobody pohybu, zabránění socializaci a dokonce otcovství, dokud se nestanou anonymními předměty digitálního pronásledování, které sleduje jejich činy a gesta. Když jste viděli, že jste se zastavili a potrestali za to, že jste šli na ulici a nerespektovali izolaci, má samo o sobě něco fantastického, blízko SF. Skutečnost, že nemoc nebo zdravotní stav závisí na odpovědnosti, za kterou musíte nést odpovědnost, je něco zcela nového. Stejně tak zakažte lidem ve věku nad 70 let, aby se přestěhovali ze svých domovů. Znamená to, že věk sám o sobě je porušením, vzhledem k tomu, že kontaminace a věk nejsou záležitostí volby, ale stavu pasivně trpěného? A izolační protokol, v nejmenších detailech, včetně životního prostoru, který si jedinec užívá ve veřejném prostoru (kvalifikovaný jako „sociální distancování“), má něco Danteana. Jak definovat toto nové pravidlo? Je to „ad personam“ a nemá univerzální použitelnost. Nyní už to není rasa nebo náboženství, které jednotlivce uzavírá, ale jeho zdravotní stav? Je to kritérium determinismu, nikoli svobody. Pokud tento režim již nezávisí na lékařském systému (v nemocnici), ale na státu (veřejný prostor), lze jej objektivně kvalifikovat jako policejní režim.
Je to tedy způsob, jakým ukládá svůj zákon, tj. Teror, strach, panika, k níž přispěly alarmující prohlášení o moci. Tento teror byl absolutní autoritou, stejně jako ti, které posloucháte bez omezení, například z přesvědčení nebo rozumu, aniž byste se ptali nebo - ještě méně - vzbouřili. Tato autorita politické povahy a rozsahu však byla založena na jiné autoritě, na komisích lékařských odborníků, za nimiž se během této krize skrývala politická moc. Rozhodla se: nehmotná autorita, protože byla apolitická, musela odpovídat pouze výzkumné komunitě. Proto, protože má neomezenou moc, potvrzenou navíc nepřemožitelným svatozářem vědy, tím více se tato věda zabývala životem a smrtí. Taková moc je na politické scéně bezprecedentní, podobně jako zneužívání právní moci, která charakterizuje život občanů, ve kterém rozhodnutí závisí na svěráku soudců (v našem případě lékařů), rozhodování bez toho, aby byli zvoleni nebo kontrolováni. (Ve Francii a Itálii se otázka, zda by měli být starší lidé intubováni, nechala vznášet spektrum vývoje situace směrem k právu na život a smrt). Spor ve Francii nad profesorem Raoultem (propagátorem léčby chlorochinem - ne.) Měl z tohoto hlediska příznivý důsledek, protože ukázal, že věda není neomylná a že skrývá neshody, myšlenkové školy, konfrontující skupiny. Ukázal, že věda je oživena podíly moci a střety zájmů. Stejně jako v politice.
Hrozba „druhé vlny“ (v září s desítkami tisíc mrtvých, oznámených sem a tam), ukazuje, že systém je udržován i v relaxaci, ačkoli „druhá vlna“ je pouze hypotéza, ne jistota („vědecká“ - fantastický, “říká profesor Raoult). Jedním z nejúžasnějších aspektů tohoto systému je ekonomický: poslech zdravotních požadavků by měl být prospěšný, ale vrhá vás, jak jste silní nebo chudí, do zkázy nebo chudoby. A tady je úžas: maximum: všechno se dělo (víceméně) dobře, pak se najednou všechno zhroutilo a my se ocitneme ponořeni do obrovské protivenství.
Politický režim pandemie tedy svým členům nepředstavuje žádnou výhodu, než žít (vzhledem k tomu, že nízká úmrtnost obecně není to, co statističtí odborníci oznámili). Ekonomické přežití bude v těchto podmínkách záviset na dotacích, odkladech dluhů atd., Díky nimž bude stát největším a jediným distributorem životní mzdy.
Pandemický režim chtěl zachránit obyvatelstvo za cenu, že ho hodí do ekonomické propasti, tj. Ohrožuje samotnou existenci izolovaného, naštěstí unikl (ale nikdo nemohl říci, jaká by byla situace bez izolace). Pokud jde o výkon moci, bylo jí svěřeno umění slova a zařízení, která ho propagují, tj. Média, která v tomto období hovořila pouze o tomto tématu, zapomínala na zbytek světa a zvyšovala úzkost obyvatelstva. Na začátku epidemie tisk rozšířil oznámení stovek tisíc možných úmrtí, oznámení potvrzené komunikací WHO a Číny, a nepřestával se vracet časem s denními statistikami. Nikdo nevyjasnil, že matematické modely „odborníků“ se mohou mýlit. Odchod z izolace je placen zvláštní kontrolou na místě (policií, armádou v některých zemích): povolení k odjezdu a cestování na určité vzdálenosti, právo používat veřejnou dopravu tak bude udržovat policejní vymáhání záznamů. Je třeba také poznamenat, že tento model moci vyvolal iluzi komunity a socializace, „virtuální“ socializaci. Osvobozuje nás od tělesné hmotnosti a prostoru a rekonstruuje je v souladu s kodexy mediálního pokrytí, tj. Nahrazením skutečného života imaginárním životem a vyhýbáním se reflexivitě skutečné socializace. Vypořádání této noční můry bude dlouhé. Doufejme, že to neublíží tomu, co by mohlo být budoucností a že již existuje v čínském totalitním režimu, který, jak se zdá, sloužil jako model (byť podvědomě) západním státům.
zdroj:
související:
Století vývoje biologických zbraní vyvrcholilo operací COVID-19
https://orgo-net.blogspot.com/2020/05/stoleti-vyvoje-biologickych-zbrani.html?m=1
VIDEO:
“Zastavte tu koronavirovou lež!” “Máme právo na důstojný život!” Děsivé záběry z Německa. VIDEO. Brutální zatčení vůdce demonstrace. Vodní děla, psi, německé povely, policie v drtivé přesile 10 na jednoho. Přibývá útoků na novináře