Na vlastní kůži

 
 Život nám často nachystá perné chvíle a situace, jež zásadně mění naše další žití. Kdo z nás nemá nějakou osobní zkušenost, kdy se události natolik zamotají, že pro jejich efektivní řešení se neobešel bez pomoci druhých? - Zde je tedy to místečko pro Vaše příběhy, postřehy a poznatky, které můžete směrovat na e-mail: krusnohorci@post.cz
 
 Již dlouho nosím v hlavě myšlenku, zda by naše vzájemná, spontánní a prostá lidská pomoc druhým nemohla být v jistém smyslu i organizovaná, např. pod hlavičkou občanského sdružení. (Nemám však na mysli charitu, kde se většina prostředků kamsi zakutálí)
 
 Vím, že není možné efektivně a okamžitě pomoci všem potřebným, avšak neztrácím víru, že je tento stav pouze dočasný.
Při vědomí, kolik lidí si dnes pod vlivem existenčních problémů sáhne na život, považuji toto počínání, jež je pro mnohé naprostou samozřejmostí za to nejvíce smysluplné.
 
Pokud alespoň částečně sdílíte – Pošlete prosím dál.
Děkuji_Jaroslav Steiden
 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Soukromé drama všedního dne
 
 Tento životní příběh s otevřeným koncem se týká moji letité kamarádky p. Evy, se kterou se známe již od dětství. 
Je tedy do jisté míry i pro mne osobní. Zmíněná p. Eva, se spolu se svým manželem léta živili jako drobní živnostníci a měli se co ohánět i o víkendech či svátcích.
 
 
Anděl s holubicí (dílo p.Petra)
 
 
 Jednoho dne však tento zaběhnutý život ukončila nenadálá mozková příhoda p.Petra. Ačkoli díky včasné pomoci přežil, dle lékařů má trvalé poškození mozku ze 70%.  Krom snížené hybnosti a nepředvídatelných epileptických záchvatů se jeho mentalita nyní rovná malému děcku. Je tedy zcela odkázán na péči své manželky, se kterou mají sedmiletou dcerku. Nějaký čas byl jeho stav relativně stabilní, avšak poslední dny začal jevit známky nepředvídatelné agresivity. Nečekané a neopodstatněné slovní ataky začalo doprovázet i házení nejrůznějších předmětů na své blízké.
Není tedy divu, že si vyhrocující se atmosféra vyžádala i přivolání příslušníků policie ČR.
 
Tito zajistili převoz, již do jisté míry nepříčetného manžela k lékaři.
Zde však došlo k fatálnímu pochybení službu konajícího lékaře, kdy si pozorně  nepřečetl pacientův chorobopis a pouze mu podal nějaké léky a nechal jej odejít po vlastních domů. Následně informoval telefonicky p. Evu a ta překvapením jen lapala po dechu. - Její manžel, jež má závažné problémy s hybností, orientací a ke všemu začal být agresivní, je údajně na cestě domů a to pouze v lehkém tričku, když venku je již chladno a sychravo. Tomu se opravdu těžko věří.
 
Nezbylo, než o této situaci opětovně uvědomit policisty a doufat v dobrý konec.
Jistě nelze ani přiblížit emoce, než se p. Petr konečně objevil u vrátek.
Ten samozřejmě nemohl chápat, proč jej opětovně odváží sanita k lékaři, když se od něho právě vrátil. – Nyní je hospitalizován a jeho propuštění do domácího ošetřování je v nedohlednu a nyní i velmi málo pravděpodobné.
 
Dcerka nyní trpí psychickými problémy, jež se projevili na školním prospěchu a vyžádali péči odborníka.
 
Proč zde vlastně tento příběh uvádím, je jistě patrné.
Paní Eva se ocitla zcela osamocena v situaci, kdy je každá podaná ruka velmi žádoucí.
Krom tíživé finanční situace, kdy ji sociální úřady odebrali příspěvky na péči o rodinného příslušníka, jelikož je hospitalizován,( můžeme si jen přát, aby úředníci pracovali vždy tak rychle a precizně), zůstala p.Evě starost o dcerku i vše kolem domu, kde nedávná vichřice nadělala nemalou škodu.
 
Dovoluji se tedy obrátit na Vás, čtenáře, můžete-li, nabídněte skromnou pomoc.
Nechám na uvážení vašich možností, zda někdo pomůže finančně třeba jen drobnou mincí, či fyzicky, manuální prací kolem domu, když zima je již za dveřmi.
Případně nabídkou práce pro paní Evu, nejlépe v okolí obce Líbeznice.
 
Závěrem musím vyzdvihnout profesionální práci a příkladný lidský přístup zúčastněných policistů a zmínit i osobní přání, aby naše záležitosti i v budoucnu řešili pouze naši, čeští policisté.
 
Děkuji za pozornost.
J.Steiden
 
 
 

PS: Již nezasílejte finance. Situace p.Evi došla do bodu nenávratnosti, kdy došlo ze strany nemocného manžela k fyzickému napadení.

Nezbylo, než začít znova a jinde.

Takže máme o jednu ,,zbytečně“ rozbitou rodinu navíc !!!)

 
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------