Pro vyšší dobro

Stále jsme přesvědčováni, že veškeré omezování svobod je nutné ve jménu vyššího dobra. – Co je vlastně to tzv. vyšší dobro, komu slouží?

„Dobro“ – pokud tím míníme tu kvalitu, kterou přisuzujeme věcem, o nichž říkáme, že jsou „dobré“ – nepřipouští žádnou definici. (...) Je to jeden z těch nesčetných předmětů myšlení, jež samy nepřipouštějí definici, neboť pomocí nich jakožto konečných pojmů se naopak musí definovat všechno ostatní, co definici připouští.

(George Edvard Moor)

Dobro je obecný pojem, odvozený od hodnotícího slova „dobrý“. Může tedy znamenat to, co lze v silném slova smyslu označit za dobré. Toto označení lze zhruba chápat ze tří stránek, které se navzájem nevylučují:

subjektivní dobro – to, co těší;

objektivní dobro – to, co prospívá;

mravní dobro – to, co slouží ke cti.

Vzhledem k této mnohoznačnosti a možným zneužitím, na něž upozornil už Nietzsche, se pojem dobra v moderní etice a filosofii užívá opatrně. Znamená nejvyšší morální hodnotu a protiklad zla; nicméně řada filosofů se mu raději vyhýbá

Aristoteles dělí dobro na tři druhy:

dobro příjemné (bonum delectabile), které vede k hedonizmu,

dobro užitečné (bonum utile), které je prostředkem k jinému dobru,

dobro vznešené (bonum honestum), označované také jako dobro ušlechtilé nebo nejvyšší dobro.

Ve jménu vyššího dobra tolerujeme zlo i když není právně nadřazeno listině základních práv a svobod.

Názorný příklad:

Odpočítávání

https://www.csfd.cz/film/206423-odpocitavani/prehled/